Uvaznená

21. ledna 2016 v 18:21 |  Dear World
Kam ten čas tak rýchlo uteka?
Prečo nepočká, kym aspon stihnem sa nadychnut a chytit novy den?
Nový den, rozplíva sa ako mlha po ránu.
Tak tu stojím opat a chcem ten ďalší využít.

Každý rok si uvedomujem, ako rýchlo sa mína jeden den s druhým. Ani jeden nestihne poriadne chytit a už je fuč. Nestihnem ho využit ako som si planovala. Nestihnem ho prežit, nestihnem sa zasmiat, nestihnem nič. Akoby som permanentne nemala čas.
Bežím ako o závod uvaznená medzi pracovnym casom a bežnými povinnostami.
Ked sa konečne zastavim, vyčerpane padam do perín.

Akoby svet tam vonku, sa snažil človeka držat v zajatí. Svet nas chce v urcitom obraze a naša duša túži po inom obraze.
Ale my si nechávame puta na rukách. A očas s tou voľnou rukou robíme to, čo nám povolí.

Pamatám si ten vzdorovitý cas v puberte. Ked som sedela na posteli a prisahala som si ze nebudem ako vacsina dospelích. Nepadnem do toho ako všetci. Ja nebudem a nechcem. V tom živote čo viedla vacsina som nevidela nič. Prislo mi to strašne hlúpe. Zit takýto život. Chcela som mat svoj vlastný čas. Chcela som byt paní nad svojim zivotom. Byt spokojná a nie utrapena a utahaná. Nechcela som zit v jedom hlupom kolotoči. Bola som o tom tak presvedčená....

Až ma jedneho dna tie bežné hlúpe problemy dospelích dostali.
Možno keby som mala akúsi podporu od starších, od niekoho kto by svet videl ako ja..že by som dnes bola inde. Lenže zo všetkých stran som bola udupávaná.
Bohužial som sa postupom casu do toho akosi dostala. A už mi to prestalo vadít.
Teda neprestalo. Vždy som myslela na to, že toto nechcem, že chcem mat aj svoj čas. Chcem robit ine veci, ale ako to všetko dokopy spklbit? Zatial som na to neprišla. Musela by som byt prachata aby som si mohla dovolit sediet doma a moct sa venovat tomu comu chcem.

Ale kým ešte v sebe tieto túzby mam, musim stihnut vymanit sa z toho chaosu. Nechcem aby mi roky pribudali a jedneho dna si matne spomeniem, ze som mala iné sny ktorých som sa vzdala a nechala som aby ma svet odviedol od seba. Je to príliš desivé.
Budem bojovat za svoje dávne sny a za zivot aky je podla mna správny. Vzdy som vedela v hlbke srdca, že takto to vobec nemusi byt a ani nemá.
Držim si silno pršteky.


Dan.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hellboy hellboy | Web | 21. ledna 2016 v 18:33 | Reagovat

mě poslední dva roky strašně rychle utíkaj :(((

2 E. E. | Web | 23. ledna 2016 v 20:51 | Reagovat

konečně jsem se dostala k tomu, abych ti oplatila tvé moc milé komentáře, za které ti mimochodem strašně moc děkuju!
a zároveň ti odpovím na tvůj dávnej dotaz, který jsi mi psala někdy v listopadu do komentářů - nene, vlasy nemám barevné už tak 4 roky, naposledy jsem si je nechávala nabarvit v prvním ročníku na střední:) a děkuju ti strašně moc za kompliment!

moc pěkně napsaný článek! je pravda, že všechno strašně rychle utíká... nedávno začal nový rok a leden je skoro minulostí a já v podstatě ani nevím, jak jsem ho prožila.
s tím, že nemáš čas na to, co tě baví je bohužel asi realita valné většiny lidí:( což je šíleně smutný... když si to tak vezmu, tak já jsem docela dost ráda za to, že jsem si zvolila volné a klidné studium, během kterého si ještě navíc zkvalitňuji angličtinu a potom mám po škole ve většině případech čas na to, co mám ráda, ale to taky díky tomu, že ještě nejsem samostatná a že nemusím chodit do práce na milion hodin, že nemusím oběhávat tohle a támhleto, což čeká každého a je jen na nás, jak se s tím popasujeme...
já ti moc držím palce, aby jsi si své staré sny splnila a aby jsi si začala užívat každého dne plnými doušky! hlavně ta radost, ten smích a to štěstí je k životu opravdu potřeba:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama